Problém jménem legionella

V komerčních a nemocničních zásobnících teplé pitné vody a rozvodných zařízeních se často používají systémy regulace vysokoteplotní vody, které slouží k účelu potírání bakterie legionella. Ve světě stále komplexnějších systémů a zvyšujících se nákladů na údržbu ale začínají firmy zvažovat účinnější alternativy. Dr. Simona Vasilescu z platformy inovací Úpravy vody ve společnosti NCH Europe, globálním dodavateli řešení v oblasti vody, energie a údržby, vysvětluje, jak lze legionellu udržet pod kontrolou pomocí oxidačních technologií.

Lidské tělo je odolný mechanismus, když si uvědomíte, jak vypadá biologická stavba našeho těla. Kdybychom za sebou natáhli všechny cévy v těle, dosáhly by neuvěřitelné délky přes 100 000 kilometrů. Je proto ohromující si uvědomit, že naše tělo zvládne udržovat pracovní teplotu kolem 37 stupňů.

Přes všechnu snahu technologů je ale obtížné vytvořit podobně efektivní zásobárny a rozvodné sítě vysokoteplotní vody, obzvlášť v komerčním prostředí nebo v nemocnicích, kde musíte dávat pozor, aby se nespálili starší pacienti nebo děti, nemluvě o pacientech se ztrátou senzorického vnímání.

Nebezpečí ve vodě

Na ochranu proti legionelle existují různá zákonná opatření, která se vztahují na rozvodní systémy od potrubí přes pumpy, nádrže, ventily, sprchy po změkčovače vody a ohřívače.

U komerčních zařízení se voda z městské zásobárny vody nejdřív napustí do zásobovací nádrže. Poté se často přečerpá do nádrže na vršku budovy, kde ale ve statickém prostředí a teplotách mezi 20 °C a 45 °C představuje stojatá voda živnou půdu pro množení Legionelly.

Horká nebo studená

Mezi tradiční metody řízení teploty patří rozdělení vody do systémů na horkou a studenou vodu. Studená voda se uchovává v prostředí s teplotou pod 20 °C a horká voda se ohřívá na 60 °C, kterou nepřežijí bakterie. Termostatický směšovací ventil pak smísí horkou a studenou vodu na příjemnou teplotu, která pak putuje do kohoutků a sprch.

Ve slepých zákoutích a obtížně dosažitelných místech potrubních rozvodů ale voda ne vždy dosáhne potřebných 60 °C, při kterých dochází k likvidaci legionelly, a zvyšuje se tak objem horké stojaté vody. Rozvody na horkou a studenou vodu jsou také často umístěné blízko sebe, například v jádru budovy nebo výtahové šachtě, a tepelná výměna mezi potrubím může studenou vodu ohřívat.

Horentní účty za energie

Bohužel i poté, co provedete důkladnou analýzu rizik a zavedete vhodný a bezpečný rozvodní systém s kontrolováním teploty, následná údržba, opravy a účty za energie vám přesto můžou zahýbat s výdaji.

Ve Velké Británii platí zákon, podle něhož se kvůli prevenci legionelly musí horká voda udržovat na 60 °C, takže nemocniční zařízení jsou ve Spojeném království jedním z největších odběratelů elektřiny. Britský národní zdravotnický systém například každoročně vydá na 750 milionů liber za elektřinu, kterou spotřebuje 2 300 nemocnic, 10 500 ordinací praktických lékařů a další státní nemocniční zřízení. Uhlíková stopa britského zdravotnictví přesahuje 25 milionů tun za rok a podle odhadů ještě poroste, protože ceny energií budou růst rychleji než inflace.

Úprava vody

Alternativním opatřením proti legionelle je mimo tepelnou úpravu vody její chemické ošetření. Oproti horké vodě, která je náchylná k ztrátě tepla rozptylem v oblastech s nízkým tokem vody, je výhodou používání biocidů dávkování úměrné objemu vody a skutečnost, že látky ve vodě zůstanou nehledě na její proudění.

Biocidy lze také používat na ošetření organických kontaminantů, které do budovy proudí s vodovodní vodou, což je trápení důvěrně známé každému správci objektu s přívodem vody. Kontaminační látky jako humus, organická látka vyskytující se v půdě, se do systému dostanou z městské vodní sítě a přispívají k hromadění bakteriálního slizu, který je ideálním prostředím pro množení potenciálně nebezpečné legionelly.

Tradičně používaným prostředkem proti bakteriím jako legionella je chlornan sodný, obecně nazývaný chlór. Používání chlóru má ale i několik nevýhod. Jde o lehce korozní látku, která také může pozměnit chuť vody.

Existují také nechemické prostředky k ošetření vody, například UV záření, které dokáže zabít bakterie v tekoucí vodě. Ultrafialové záření ale nelze použít ve všech zařízeních, protože hůře funguje v místech s nižším nebo nulovým prouděním.

Oxidační technologie

Naše produkty divize Chem-Aqua využívají oxidační technologie v řadě různých forem od klasických roztoků po tuhé pasty, tablety, prášky či granule.

Jednou z nejefektivnějších oxidačních technologií je použití oxidu chloričitého. Jde o oxidační činidlo s osmkrát větší silou než chlór, které účinně odstraní legionellu a nahromaděný sliz za použití mnohem nižší koncentrace. Další výhodou oxidu chloričitého je, že nezanechává žádnou příchuť ve vodě – proto ho používají například supermarkety na omývání ovoce a zeleniny.

Stinnou stránkou používání oxidu chloričitého bývala obava o bezpečnost při přípravě roztoku v podnikových prostorách pomocí vyvíječe. Dnes už ale existují moderní formy oxidu chloričitého v podobě stabilizovaných roztoků či dokonce pevných tablet.

Sjednocená strategie

Přítomnost legionelly ve vodě je i v dnešní době problémem v řadě vodních sítí. Ve Velké Británii vzniklo v této problematice tolik regulací, že jsou momentálně zemí s nejúčinnějšími opatřeními proti legionelle. Úspěšné společnosti se můžou jejím příkladem řídit. Pokud firmy zaujmou celostní přístup k úpravě vody a začnou používat chemické ošetření a testování na přítomnost legionelly, minimalizují tak riziko jejího rozšíření.